Zdravím ze stockholmského letiště, eduroam tu funguje pěkně :) A přestupovou pauzu využiju (nejen) k sepsání pár dřívějších myšlenek. Že na zastávku u baráku občas chodím na blind a pak tam občas musím čekat skoro dvacet minut na autobus (prosím, nekamenujte mě, já vím, že ve spoustě měst jsou tohle luxusní intervaly ve špičce), na tom by nebylo moc špatného. Na tom, že tam není budka, samotném taky ne. Ale že se tam nedá v dešti číst… O:)
Můj milý už si přestal stěžovat na uzenou koupelnu, hurá :D (Já nic, já měla ručník deset dní v místnosti, kde se topí v kamnech ^^). Mimochodem (hehe, jsem dost daleko na to, abych nebyla praštěna, tak to musím zkusit), netroufl byste si někdo jít se mnou na Miluj mě, když to dokážeš? Chtěla bych ten film vidět, ale netuším, s kým na takový film jít ^^;
A když už vás přivádím do rozpaků, nemáte někdo tip na slušnou gynekologii v Praze (třebas od partnerek, kamarádek, příbuzných, …)? Slušná pro začátek znamená, že jako pojištěná Češka nemusím platit strašné peníze (a je jedno, jestli to je formálně nelegální poplatek, sponzorský dar nebo platba za nadstandard, který nechci). Jako pokračování by měly umožňovat objednání na konkrétní hodinu a vzít mě řekněme do tři čtvrtě hodiny od domluveného času. Kdyby snesli mé občas alternativní pohledy, byl by to hotový luxus. Naopak vzhled ordinace à la obývák nepotřebuju.
Uf, jestli něco fakt nemám ráda, tak takovéhle věci. Když zkusím zavřít program, dozvím se, že to nejde, protože něco stále běží. Můžu ale danou věc nechat násilně ukončit. Tak tuhle variantu odkliknu. Následně se dozvím, že bylo ztraceno připojení, tudíž není možné ukončit sezení. Nu a jelikož se nepovedlo ukončit sezení, není možné zavřít program, neb když zkusím zavřít program, dozvím se, že to nejde, protože něco stále… ah, to už tu bylo, že. Grrr!
Je krásné, když nám na sobě záleží… dokud to nezačne ubližovat. Achjo. (Jak říct lidem „netrapte se kvůli mně“, resp. „netrapte se kvůli tomu, že se někdo vůči mně chová ošklivě“?) Stále nejsem vzorná, a ne a ne, a pomalu mě to začíná trápit. Zásilka podle všeho dorazí pozdě, takže nebudu mít dárky. Achjo.
A víte, co je nejhorší? Úplně jsem zapomněla, v co pozitivního jsem to chtěla zvrtnout O:) Asi budu muset dneska spamovat :D
Zas mám nějaké zmatené období. Včera ráno jsem si doma nechala oběd, takže jsem si notně zkrátila přestávku mezi hodinami. Odpoledne jsem pak buď definitivně potvrdila své matfyzáctví, nebo ho vyvrátila, podle toho, jak se na to podíváte. Po konci hodiny jsem spokojeně odešla z učebny – a nechala tam notebook. Dnes bych spokojeně odšupajdila úplně jinam, než jsem měla namířeno, kdyby se mě jeden policista nezeptal, kampak jdu :)
Tak jsem zpět v civilizaci. Tedy už od včera, ale pomalu se k tomu začínám přiznávat :) Některé věci jsme nechali Indům, některé věci se nestihly, ale něco málo se udělalo. Jen ne z těch plánovaných, prořezávat prý raději až po prvních mrazech. Zato ale nechtějte vědět, kolik metráků jablek mi prošlo rukama :)
Jsem ráda, že žahnutí kopřiv je léčivé. Aspoň malá kompenzace to je O:) Zkušení probírači jablek vědí, že nejdál si mají dát bedýnku na fakt špatné ovoce, protože tomu už nevadí, že se s ním hází ^^ (A tip pro profíky: občas si ji otočit, neb jablka jsou překvapivě dobrá v disciplině běh po ostatních jablkách následovaný skokem z bedýnky ^^) Ale i tak jsem buď moc pečlivá, nebo moc nešikovná :D Ovšem po pár hodinách práce v bedýnkách před vchodem vyrostla jablíčka :)
A jeden dárek z dálných krajů: rozsekala jsem svůj pseudoblog na stránky, přesněji řečeno jsem vedle záznamů na indexu zavedla ještě archiv, který krom jiného přežije spuštění webu (který jednou vážně bude ^^). Na indexu bude vždy 50-99 nejnovějších záznamů, při dosažení stovky se padesát nejstarších odsune do archivu. Ta padesátka by kromě spamovacího období na podzim 2014 měla zhruba odpovídat půl roku, tak snad to takhle bude pohodlné pro všechny. Abych nezapomněla, zde je ukazatel na archiv.
Lezu po čtyřech a okolo jezdí vlaky, které mi za pár dní přivezou společnost. Jablek je vážně spousta a vážně letos nejsou nic moc. Asi už vážně patřím do rodiny. Na chatě začíná být fakt teplo, holt se topí (byť má ješitnost tím v průměru víc než hodinovým zatápěním rozhodně trpí :D). Udělali jsme kus práce, zítra nás čeká další. Tak tu chutná život :)
Náhodné přehrávání hraje (nebo aspoň vybírá názvy písniček) pro situace, ne že ne. Pustila jsem si ho a první, co mi vybralo, je Je daleko ode mě… Už tak hodinu sleduju kamna a snažím se je přesvědčit, ať hřejou. Ťuk ťuk, vypadá to nadějně.
Jdeme cestou a psi si štěkotem předávají zprávu, že jsme tu. Okolo projede vlak, který mě za pár hodin zanechá samotnou. Jsem zvyklá, že lívance plavou v tuku, cukru a skořici, ale i místní pojetí lívanců je mňamózní. Bude spousta moštu (jinými slovy, kvalita jablek letos nic moc). Možné práce je asi tak nekonečně mnoho. Jsem zvyklá :) Užívám si život :)
Zrada, tady není taková zima, abych se chtěla zachumlat do deky u kamen :D Taky nám bylo rozmluveno prořezávání stromů, že radši až projdou mrazy. Ne že by tu ale nebylo dost jiné práce :) A jiné zábavy, třeba zkoušení cizích brýlí. To jsou pak hlášky jako „Karry, ty už radši nepij, jsi celá rozmazaná“ :)
Uf, nemám ráda období, kdy prostě nejsem schopná dokopat se něco udělat (jak jsem říkala, kdybych se u toho neměla tak dobře, označím to za depresi ^^). Každopádně něco málo snad dohnáno, teď letím dobalit a tradá. Mějte se tu krásně, já se jedu flákat (se zahradnickými nůžkami, pilkou, motorovou pilou a seznamem pár desítek stromů, které potřebují umravnit :D).
Kdysi mě překvapilo, že živlem vodnáře je vzduch. Jednak v tom slově člověk tu vodu přímo slyší, jednak zatímco se vzduchem mě pojí leda tak hlava v oblacích, k vodě mám vztah vesměs vkladný. Dlužno podotknout, že jak voda vytékající z pračky na podlahu, tak voda nasáklá v koberci mají z tohoto pravidla výjimku.
Na veselejší notu, aspoň doufám: Občas, když se jdu sprchovat a rozsvěcím světlo nad umyvadlem místo toho, které se na jaře pokazilo, nemůžu si nevzpomenout na „Dámy, když muž řekne, že něco udělá, tak to taky udělá, a není potřeba mu to každého půl roku připomínat“ :) (Ne že se někdo zeptá, kdy že jsem slíbila brzy přesadit orchideje ^^)
Včera jsme otrhali rajčata do čista a zrušili rostliny. Je úžasné, kolik jsme nakonec měli úrody, ovšem ten balkon je teď nějaký opuštěný. Holt přichází podzim. Zato definitivně, ráno už se venku válela mlha :)
Asi takovej pocit, jako je bodnutí nože, nebo možná spíš jako síť kolem celýho těla, co tě vomotává na doživotí… na doživotí snad ne. Achjo.
Někdy si říkám, že mám s touhle věcí větší úspěch než leckterý bloger :D Vzpomínám na horkou čokoládu a vtipy o kaťácích. Porovnáním mé a Kubovy účasti na přednáškách a následné známce z programování získáme jednoduchý závěr, že by člověk neměl chodit na přednášky :D Stále se mi množí články k přečtení, na rozdíl od času ^^ Mám skoro pocit, že tuhle hru nehraju jen já. Svět je fascinující, svět je fajný.
Mimochodem, když si z webu mažete soubor, zkontrolujte si, že na něj nemáte odkazy. Nebo se vám povede si o dva roky později nahrát soubor se stejným jménem a … ^^
Ajéje, tenhle pocit už jsem párkrát zažila. Klid, Karrynko, ono Tě to třeba přejde. Pro změnu bych potřebovala obraceč času na víkend, nebo nějak zařídit, aby měl víkend víc hodin, asi tak pětkrát :D A musím si zas někdy nechat uplést cop!
Jdu si zas jednou hrát na spammerku ^^
Ten pocit, když člověk do úkolníčku napíše jen „poslat odpovědi“ místo „poslat odpovědi komu“, protože málem začne psát křestní jméno vyučujícího, což se zdá trochu nepatřičné (a použít pojem vyučující je pitomé, neb to je dobrý ústupek, když je ten člověk něco mezi přednášejícím a cvičícím, ale referativní semináře (nebo jak jinak přeložit reading group) nemají vyučující v klasickém smyslu). Ten pocit, když se člověk zatoulá v myšlenkách k úžasnosti meta-pozdravu „Zdravím“, který je sice ne moc pěkný, ale neutrální vůči tykání a vykání, takže skvěle použitelný, když člověku nejde přes jazyk vykat mladýmu klukovi. A zejména ten pocit, když člověku dojde, že označení mladej kluk je vlastně hrozně odvážné…
Pomóc, stárnu! O:) A taky se tímhle tempem odstěhuju někam na Island nebo do Norska nebo kamkoliv jinam, kde mi projde filosofie, že jeden člověk je ty, víc lidí je vy. Nebo aspoň že jeden člověk, který je (hodně) skoro stejně starý jako já, je ty O:)
Nejprve myšlenky ještě ze čtvrtka: Pokud by někoho zajímalo, jestli je Nuselák stále neschůdný, nejspíš je, rozhodně jsem tam potkala zákazy vstupu. Kdyby někoho napadlo v okolí aspoň posbírat pár kaštanů, není první a já tam byla dřív O:)
A pár novinek: Povedlo se mi přihlásit na 3C :) Nasdílela jsem svůj rozvrh. Díky za myšlenky k procmailu; zatím se problém nezopakoval, tak to považuju za náhodnou chybu, ale kdyžtak mám tipy. Už nevedu IPSko, ale stále ho všem doporučuju ^^ A snad někdy přijdu na návštěvu. Občas předstírám práci na diplomce O:) Ještě něco jsem slíbila či bych to z jiného důvodu měla zmínit?
A dnes ještě volání o pomoc: je možné, že se procmailí pravidla uplatňují jen na 80znakové substringy hlaviček? Jeden typ mailů se snažím chytat na kombinaci odesilatele a dvacetiznakového substringu, který se ale vyskytuje na konci předmětu a třeba teď se mi z něj do prvních 80 znaků (které totiž vidím v logu) vešel jeden znak. A pokud by to tak bylo, dá se to nějak obejít?
Včera jsem si říkala, jestli vůbec studuju stejný obor jako loni, neb nás na povinný předmět přišlo 12 (!). Pak se vyučující trochu vyptával, co jsme zač. Jestli se nepletu, 8 těch lidí bylo z umělé inteligence a jeden z fildy :)
Karrynka zas jednou cestuje. Tentokrát jen po Praze. V pondělí se mnou 22ka jela z Matfyzu na Karlák přes půl hodiny místo obvyklých deseti minut (až o den později jsem se dočetla o opravách okolo Národního divadla, kvůli kterým tam kolabuje doprava). Včera se mi 125ka na cestě zpozdila o víc než čtvrt hodiny (o opravách na Jižní spojce vím, ale takovouhle zradu jsem nečekala, a už vůbec ne cestou na první hodinu semestru). Dneska jsem v metru asi poprvé v životě slyšela hlášení typu „Ve směru Letňany nastupujte a vystupujte prosím urychleně“.
Nesnaž se, znáš se (Znám, proto se taky snažím.), řekni mi, co je jiný (Jména, tváře. Místa. Objímám jiný kluky.), jak v kleci máš se, pro nevinný (Zas kdo z nás je opravdu nevinný?), noci dlouhý (protože propovídaný) jsou plný touhy (po dálkách, po kopcích, po ohních, po porozumění) a lásky nás dvou (Nebo nás mnoha.).
Jsou písničky, které poprvé potkám na zpívacích akcích v době, kdy jsou nejspíš dávno hitem. Většina z nich má fascinující schopnost vracet se do mého života s naprosto neskutečným časováním.
Achjo, já fakt nechtěla lidi vyděsit. Občas něco prostě nevyjde (ach ty potměšilé výrazy lidí, kteří vědí víc). Třeba svézt se pohodlně 22kou. Občas něco vyjde. Od pátku je ze mě druhačka! Mám za sebou první konzultaci v tomhle semestru a zítra mě čekají první hodiny. Čas letí.
Studium dnes radši nebudu komentovat, abych něco nezakřikla (ne, stále není jisté, že pozítří ještě budu studentka), tak jeden z napůl náhodou nalezených záznamů ještě ze začátku prázdnin:
Konečně jsme probrali mrazák. Vyhráli jsme tři litry jablečného moštu, černý i červený rybíz, kupu meruněk, mnoho ostružin, z výroby nikoliv domácí pak spoustu mražené zeleniny, masové kuličky a nějaké další drobnosti. Aspoň bude co jíst ^^
Eh, dneska asi jití spát před jedenáctou fakt neukecám… nevadí. Stále mám dobrou šanci půlku dní udržet. S jinými předsevzetími je to horší (a nepřestanu si je dávat, a just ne!).
Cože už jsem to stihla slíbit, když projdu do dalšího ročníku? Že začnu používat git a že konečně něco provedu s konečky? Jak to tak vidím, radši žádné další sliby, nýbrž hurá na ty úkoly :D Tedy hned jak se vyspím O:)
Doktoři mě občas baví… „Měla byste jít na vyšetření, určitě aspoň klidové, možná i zátěžové… napíšu vám do zprávy doporučení, ať vás paní doktorka pošle na kardiologii.“ … „Přinesla jsem zprávu z hematologie, plus mi tam doporučili jít na kardio…“ – „To je naprosto zbytečné, abychom vás takhle zatěžovali obíháním odborníků.“ A teď mi řekněte, jestli se mám radovat, že jsem v pořádku, nebo si hrát na hypochondra a z postu člověka kdysi na kardiologii sledovaného a léčeného se dožadovat vyšetření ^^
Skončilo jedno báječné soustředko. Tedy, na soustředkové schůzce budu mít připomínek a výhrad mnoho, ale myslím, že se to povedlo. Hlavně jsem si velmi užila povídání s účastníky :) Jen mi letos bylo ještě víc než jindy líto, že už soustředko končí, že už odjíždíme. Z druhé strany, mé potřebě spát to asi bylo líto o kus méně :D A teď, ehm, hurá zpět do zachraňování školy :)
Vítej v praxi, Karrynko. Uf, tímhle tempem si jednou budu muset založit vlastní firmu. Nebo tak něco. Ale jinak… chm, venku krásně není, blížící se soustředko zatím slibuje spíš kvanta práce, o prázdninách už s ohledem na zbývající úkoly nemůže být řeč… čtu fajnou knížku! To by jako pozitivum života šlo, ne? ^^
(A ano, pleskám se přes tlapky a pořádně. Já si snad přestanu dávat předsevzetí. Nebo ne, to by bylo moc mainstream :D)
Co že mi to vše bylo doporučeno? Přečist si Broučky, kouknout na Pány kluky a mrknout někdy na GeoGuesser? Tuším že tak :) Jak je možné, že přijdu do prodejny ptát se na obaly na kytaru a někdo jiný tam přijde se jménem úžasného člověka, kterého jsem ale před jeho smrtí nestihla víc poznat? (Protože jména nejsou unikátní, já vím.) Asi nám v práci budu muset zavést testování :D
Dnešek byl dnem (ne)náhodných setkání. Na PokéČundr jsem vyrážela zcela záměrně (a tedy, můj milý je mnohem snesitelnější spolujezdec než někteří jiní ^^), potkávání bývalých spolužaček z gymplu cestou do Prahy bylo plánované o něco méně. PokéČundrům už jsem asi odrostla, propovídaným cestám rozhodně nikoliv. Jen na ty maily jaksi nedošlo, ale zítra je taky den O:)
Uf, týden vaření byl náročný, ale jinak velmi fajn. Hlavně mám radost, že to lidem snad vážně chutnalo. A naučila jsem se spoustu užitečných fíglů, měla bych si je zažít, než je zas zapomenu.
Propovídaný týden. Mraky podobností, střípky rozdílů. Bez logování záznamů se tu ve správný čas neobjevila zmínka o ironii časování i ironii jmen. Nové spojení písničky se jménem. Nejsem jediný psychopat O:) Klíště mi pokazil úložku O:) Neměl by někdo oživit Po drátě? Dostala jsem power-banku! Směs pocitů, směs zážitků.
A teď je čas si vzpomenout, že nejsem povoláním kuchař ani kuchtík, ale informatik. Čekají na mě kvanta mailů, kupa školních úkolů, nějaké ty úkoly v práci. Nicméně zítra je ještě volno, juhej :)
Ano, klepu se přes prsty! Ale žiju a mám se fajn, pokud zrovna nepanikařím, že nestíhám. Implikace, nikoliv ekvivalence. Teď zrovna nepanikařím, ale nestíhám ani tak. Za chvilku tu bude odvoz a já nemám sbaleno :)
Přepadli jsme gympl a bylo to fajn. (Nejsou ty lidi nějací malí? Jé, tehdy jsme se vlastně ve škole přezouvali. Tyjo, tam se vlastně na začátku hodiny stálo!)
Když chci provokovat (samozřejmě čistě teoreticky, přeci bych nezlobila), říkám svému milému „pane bakaláři“. O víkendu jsem si hrála na přírodní dítko, v sobotu ve vlasech růže, v neděli na uších náušnice z třešní. Dárek aneb jak potěšit víc lidí. (Teta dostala poukázku na výlet na houby. Babička: „Jé, pojedeme na houby! Aspoň doufám, že mě vezme s sebou.“ Děda: „Jé, budu mít doma klid!“) Jak to, že už mám zase skoro 500 mailů v inboxu, když jsem je před týdnem pracně stáhla pod 400? Jen mi někdo povězte, kam se zas podělo to dlouhatánské zkouškové :)
Zas jednou si připadám jak ajťačka. Na stole dva notebooky a kupa harampání, že pomalu není, kde si opřít ruku nebo kam odložit hrnek s čajem (neb zůstávám ajťačkou matfyzí, která v kód přeměňuje čaj, nikoliv kávu).
Vyráběla jsem zmatky a nakonec se mi, zdá se, stejně nikdo neozval. Má spálená záda přestávají být originální. Prázdniny se šílenou rychlostí blíží. Jsem moc stará na pomlouvání učitelů, moc mladá na pomlouvání studentů. Ha, tak konference! Chci říct, nepřestávám mít spoustu práce :D
Krapet opožděné hlášení: Díky všem dobrým duším, které držely palce, pěsti, či cokoliv, co nosí štěstí! Diplomka obhájena na D (po slovech komise je mi ještě víc líto, že jsem nestvořila něco lepšího, a zároveň cítím jisté zadostiučinění), odborné zkoušky na C a B (zprůměrované na B), státnice celkově za C. Wihí, je ze mě paní inženýrka!
Už zase tu mlčím, hanba mi. Kdybyste mi někdo chtěl držet palce na státnice, obhajuju zítra (pondělí 13.) od 15.40 hodin, odborná zkouška na to přímo navazuje (nejspíš okolo čtvrté) a záhy vyhlášení, takže do půl páté by mělo být vše rozhodnuto. Bojim a doufám.
Je nádherný den a kvanta lidí uhání v autech a autobusech napříč Prahou, nebo spíš okolo Prahy. Někdy chápu lidi, kteří nadávají na uspěchanou moderní dobu (ponechme bokem, že kupa těch cestujících nejspíš uhání odpočívat, za rodinou či vstříc svým zálibám). Vedoucí mi navrhuje E, to abych obhajobu nepodcenila. Ale snad to nějak půjde.
Každý, kdo za nocí chodí po kopcích, (a hráči šifrovaček nejspíš stejně tak) dobře ví, že nejchladnější chvíle nejsou ty půlnoční. Jsem šikovná, povedlo se mi na PoŠkole nemrznout :)
Dopustila jsem šílenou věc, na pikniku DMD jsem se nechala vidět v kalhotech :) To je holt daň za to, že jsem na něj šla přímo z té PoŠkoly a že na šifrovačku se holt pláštěnka v batohu hodí víc než sukně na převlečení. Ovšem řádově lepší než piknik odpískat, byla by to škoda :)
Aneb mám se fajn a užívám si klid, než začnu panikařit kvůli státnicím :D
Možná bych to nemusela sdílet jen s pár vyvolenými, tak budiž na vědomí dáno, že jsem diplomku odevzdala. Dodělávala jsem ji tedy za dost šílených okolností, sama se bála, jak to stihnu, a jak se to celé projevilo na kvalitě, o tom můžu jen smutně mlčet. Prostě strašně moc chyběly (nejen) ty tři dny strávené nad semestrálkou. Ale odevzdáno mám a teď je to v rukou vedoucího a oponentky, časem snad v rukou státnicové komise (a opět trošku mých).
Navíc jak je mým dobrým zvykem, z extrémě moc práce a velice málo času jsem plynule přešla do spousta práce a málo času. Ovšem to je rozhodně posun k lepšímu :) Tak třeba jsem si dneska klidně mohla dovolit jet pokládat střechu :) A postupem času snad doženu všechny resty a nevyrobím příliš mnoho dalších.
Um, tak si tak říkám, jestli se mám snažit být organizovaná, neb pokaždé, když se pokusím, to tak měsíc funguje pěkně a pak se to zhroutí jak domeček z karet. Zjištění, že obě bakalářky jsem při takhle blízkém termínu už měla skoro dopsané, taky nepomáhá (z diplomky chybí čtyři kapitoly zcela a dvě částečně, o obrázcích, grepování na TODO a přeformulacích ani nemluvě). Něco mi říká, že zítra na přednášku nejdu, fňuk.
Ale tak zítra zjistím, jak moc katastrofální jsou a nejsou výsledky a později odpoledne se zas vrhnu na psaní. Jestli toho napíšu aspoň tolik, co dnes, je reálné to do středečního večera dopsat. Jakože i s chozením spát (ano, chystám se do postýlky a vstávám až v sedm). Alternativně… se to vyřeší, až to nastane.
Nicméně doufám, že za tu semestrálku na AUčka, na které jsem spálila tři důležité dny, dostanu aspoň pár bodů. A, ehm, promiňte prosím, dlužím-li vám jakýkoliv kus práce nebo jen kousek času. A můžete-li aspoň trochu, počkejte mi prosím ještě těch pár dní do pátku, kdy je termín odevzdání.
Přišla jsem z práce bez flákání se cestou, a stejně se mi nechce do diplomky. Možná to bude právě tím. Přesvědčovala jsem sama sebe, že by to flákání se bylo důležitější než poctivě pracovat na diplomce, až jsem zapomněla, že je jen teoretické. Hodně teoretické.
Co už. Spásu světa přenechme jiným, povolanějším, a hurá na tu diplomku. Prý s chutí do toho a půl je hotovo, tak schválně. (Tedy, to bezesporu, vzhledem k tomu, že půl je hotovo už dávno. Ale… dobrá, dobrá, méně slov, více činů. Jdu na to.)
Nemám ráda tvorbu GUI. Nemám ráda tvorbu GUI. Nemám ráda tvorbu GUI. A raději ještě jednou, až to zapomenu: nemám ráda tvorbu GUI. (Takže až budu mít jednou všechno hotovo a nebudu mít co dělat, napíšu si nějaké GUIčko. Podle všeho se s tím dají dělat velmi pěkné triky.)
Když jsem ve čtvrtek v metru spokojeně přečetla slovo schvíli a teprve po chvilce mi došlo, že je na něm něco divně, přemýšlela jsem, jestli má vůbec smysl v tomhle stavu něco korigovat. Když jsem o něco později vlnkovala nešikovnou konstrukci a říkala si „ááá, přesně takovéhle NP clustery do češtiny nepatří“, ze všeho nejvíc jsem si musela připustit, že těch pár měsíců studia lingvistiky, byť převážně výpočetní, na mě zanechalo následky.
A naprosto příšerně mě děsí diplomka. Nejen že ještě není dopsaná, ona není ani doprogramovaná. To jsem si ještě začátkem týdne myslela, že v pátek večer bude programování komplet hotové. Ale ono se to poddá a zvládne. Koneckonců, ne že by to mělo na výběr :)
Až se mi zase něco zblázní a .xsession-errors mi vycucá celou kapacitu partitiony, zatímco já si spokojeně edituji soubory, to, co hledám, je (kromě flashky) mount s explicitním -t vfat a -o rw,umask=0000. Uf, chvíli jsem se o ta data trochu bála. A sshfs už jsem si raději nainstalovala též (to jsem ve skutečnosti asi mohla i předtím, sytém bydlí jinde než home, ale co už).
To by bylo jednou zas tak po ajťácku. V tom případě si ale odpustím krapet depresivní příspěvek o kostlivcích ve skříni (a o něco méně si odpustím remc na kluky, kteří se toulají venku a nezvedají telefon) a budu se tvářit, že hurá, žiju a mám data, takže můžu pracovat na diplomce. Tedy, je to vážně hurá? :)
Mám ráda ty chvíle zklidnění (o něco méně pak chvíle, kdy si v metru poklidně čtu knížku, a když vzhlédnu, prochází kolem vojáci se samopaly). Nemám ráda písně skákající přes deset tónů a držící se většinu času okolo c2. Mám ráda naše večerní krafání a podmanivou chuť chai latté. Nemám ráda pohled na hodiny, když začne být pozdě :) A asi si pořídím tričko vyjadřující příslušnost ke dvěma školám :D
Měla bych makat na diplomce. Skvělá příležitost zas se tu ozvat O:) Ne, jestli se dobře pamatuju, odpadá mi zítra odpolední výukový blok, tak snad se mi povede těch pár vyhraných hodin vrazit právě do diplomky (hned poté, co si půjdu popovídat o diplomce matfyzí). Na to, že za dva týdny se odevzdává, svázaná, vytištěná, zkorigovaná, otestovaná s uživateli, odladěná, … Mno, asi to chce příjemnější téma :)
Měla jsem pocit, že o svém rozvíjejícím se matfyzáctví spíš vtipkuju, než že by to byla pravda. Včera jsem udělala +/- jedničkovou chybu při nastupování do autobusu a místo na Opatově skončila na Chodově :) Ale to všechno půjde :) A musím se pochválit, zvládla jsem uplést pampeliškový věnec :)
Dělám si pořádek v počítači (ta prokrastinace je hrozná věc), tak jeden zapomenutý střípek z mých čtenářských zážitků:
Je fascinující, jak se některé motivy v pověstech opakují. Vodníci, bílé paní, vcelku klasika. Tři křížky na pařezu jako ochrana pro lesní víly. Čtení stránek knihy pozpátku k odehnání původním čtením přivolaných čertů. Listí, koňské koblihy a další bezcennosti měnící se v o dost cennější zlaté varianty, donese-li je člověk až domů. Magická moc doby, kdy kněz čte pašije, často v podobě otvíraných skal s pokladem. A domácí skřítci, na ty nesmím zapomenout. Člověk se skoro ptá, jestli na tom něco není :)
Pfff, po DMD jsem spíš naučená vyjadřovat se stručně než okecávat. Ale stejně ve mně článek vyvolává spoustu otázek. Proč jsou diskety v angličtině zrovna floppy disk? Proč máme tiskárnu, ale scanner? Kdo dneska ještě říká ladit program, a kdo už jenom debugguje?
A dneškem definitivně končím se sledováním Blog.cz. Nebylo by mi ani moc jasné, proč ze Srdce blogu zmizel můj komentář, který myslím nebyl nijak neslušný či cokoliv podobného, ale že z 99 slušných (!) komentářů zůstalo 48 a všechny diskuse jsou nově moderované, na to prostě nemám co říct. Četla jsem ty komentáře všechny, a sice nejsem schopná přesně říct, které zmizely, ale nebyl tam jediný, který by si smazání zasloužil. A vysvětlení nikde. Nebo aspoň komentář, že k promazání došlo. Oblíbené blogery budu číst dál, ale přiznávám slabé doufání, že časem přesídlí jinam. Uf, tohle mě fakt naštvalo.
Jestli smích vážně prodlužuje život, prodloužila jsem si ho včera pořádně :) Jen na některé otázky bych snad potřebovala znát reakce předem (neptala bych se pak?). A to jsem si včera filosofovala, jestli mi přijde mile, nebo smutně fascinující, jak moc jsme si zvykli na vojáky všude.
Dnes úpíme v očekávání posledního tématu, od zítra budu úpět čistě ve jménu diplomky. Jsem zvědavá, jak to s ní dopadne, ale vážně doufám, že dobře. A vůbec, už jsem přihlášená ke státnicím, tedy jiné varianty odmítám ^^
Nemůžu si pomoct, trochu se bavím. Sedím jakožto vetřelec-pozorovatel na cviku, kde je cvičící, pomocný cvičící, student (jeden) a již zmíněný vetřelec-pozorovatel. Chudák student O:)
Wí, já chci do práce koloběžku! Zas jsem se jednou horko těžko proplétala mezi záběry fotících turistů na Karlově mostě… ale kdo by se jim divil? Nebesa dnes hrála nejen na pozadí Hradu naprosto úžasnou show.
Přemýšlím, kdy přesně mi přišlo, že je dobrý nápad psát diplomku anglicky. A vzpomínám na jeden soustředkový mikrorozhovor. Řeším, jestli je něco spíš obvious, nebo evident, a přemýšlím, jak moc by nade mnou někteří protáčeli oči :)
Vlak polyká kilometry a zvlášť na ten kontext se má nálada drží nezvykle při zemi. Zářivý úsměv místo slov může být radost i neochota přiznat smíšené pocity, když si všichni za vše navzájem děkujeme. Nevadí, čas to profiltruje a snad zbude to krásné.
Nemluvě o tom, že kdyby se čas s filtrováním flákal, stejně nebude prostor smutnit. Diplomka (uááá!). Semestrálka na AU (ojoj). Článek na lingvistiku, článek na odborné vyjadřování (no nazdar), zápočtový projekt na morfologii (polk). Ale mně ta oroganizovanost jednou vážně vyjde.
Na Zahradě Čech jsme toho tentokrát nekoupili mnoho. Dva rakytníky, citronovník, petržalku, oregano, čajovník :) Rakytníky tedy ne pro nás. A já teď vymýšlím, jak otestovat tvrdost vody za rozumné peníze :D Část rajčat už je v truhlících, hrášek nesměle vykukuje. Máme se fajn, jen dotazy na diplomku se považují na neslušné O:)
Jsem v pokušení udělat si statistiku četnosti záznamů v různých obdobích roku, neb mám pocit, že v březnu nestíhám žít běžně (přitom DMD probíhá v dubnu, a to bude tedy něco). Když jsme u toho, začíná DMD, pojďte se přidat! V sobotu jsem myslela, že budu psát „nevěřte na přírodní barvení vajíčka, vajíčka na něj taky nevěří“, ale červené zelí, kari a vlastně i cibule nakonec zafungovaly pěkně. Mazanec jsem jaksi nestihla ochutnat, ale beránek se povedl, z čehož mám ohromnou radost. Jen do pletení pomlázek se zapojím až příští rok :)
Doktoři by ze mě včera asi radost neměli, ale motokáry byly fajn. Ještě že tak nejezdím na opravdových silnicích :) Ovšem pod minutu jsem dráhu nedala, fňuk. Prezentaci jsem zvládla, nicméně příští úterý na přednášku jdu! Někdo by měl napsat abstrakt zápočtového článku. Ale stále věřím, že ze mě ta organizovaná bytost bude ^^
Obvykle se rozplývám spíš se zvoláním „Vláčky!“, ale dnes je to hlavně „Letadýlká!“. Spoustu věcí jsem zjistila až dnes. Že takhle velké nemáme letiště dlouho, že máme de facto schengenský a neschengenský terminál, že nesmí zároveň přistávat dvě letadla na dvou drahách vedle sebe.
A taky jsem dnes nejspíš poprvé viděla letadýlka různou měrou rozebraná. Tady otevřený čumák, tamhle odmontované motory, jinde rampy okolo ocasu, o kus vedle vypreparovaná sedadla. A objížděli jsme různá přistávající a odlétající letadla a sledovali techničnosti okolo toho, a vůbec byla letištní exkurze fajn :)